e-mail: lenka@deverova.cz
tel.: 241 403 600
fax: 241 408 478



AKTUALITY - JUDIKÁT - ZMĚNA V OSOBÁCH ZAKLADATELŮ OPS

09.05.2013

Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím připustil možnost změny v osobách zakladatelů obecně prospěšné společnosti.

V případě obecně prospěšné společnosti lze u zakladatelských práv a povinností připustit změnu subjektu, tato změna je odvislá od vůle zakladatelů a jinak není zákonem č. 248/1995 Sb. omezena. Změna osoby nositele těchto práv a povinností se nepříčí zákonu č. 248/1995 Sb. a může k ní dojít smlouvou (dohodou), tedy ke změně nositele zakladatelských práv a povinností může dojít jejich převodem.
Je-li zakladatel zapisovaným údajem v rejstříku obecně prospěšných společností, pak jeho zánik (např. úmrtí jediného zakladatele) je třeba v tomto rejstříku zaznamenat. Lze tak učinit změnou zápisu osoby zakladatele (výmazem původního a zápisem jeho nástupce).

(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Cmo 360/2010)


K r a j s k ý s o u d v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2011 o provedení změny zápisu bydliště zakladatele Ing. V. B. v rejstříku obecně prospěšných společností vedeném u Krajského soudu v Ostravě v oddíle O, vložce č. 227 a v části zápisu změny názvu, členů správní rady, členů dozorčí rady, změny v osobách zakladatelů a způsobu jednání jménem společnosti, návrh ze dne 26. 8. 2010 zamítl. V odůvodnění uvedl, že po přezkoumání předložených listin (mimo jiné dohody o postoupení zakladatelských práv a povinností ve společnosti ze dne 18. 12. 2009) dospěl k závěru, že návrh na zápis změn je v uvedené části nedůvodný. Podle soudu prvního stupně je zakladatel z povahy věci osoba, která obecně prospěšnou společnost založila a je tedy zřejmé, že je tato osoba zakladatelem po celou dobu existence obecně prospěšné společnosti a tedy tuto osobu nelze jakýmkoliv projevem vůle měnit. Vzhledem k tomu, že dohoda o postoupení zakladatelských práv a povinností ze dne 18.12.2009 je neplatná dle ustanovení § 39 obč. zák., neboť svým obsahem a účelem odporuje zákonu o obecně prospěšných společnostech, nelze tudíž další kroky, učiněné novými zakladateli společnosti, to je odvolání a volba členů správní a dozorčí rady a kroky učiněné novými členy správní rady považovat za platné.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas odvolání, kterým požadoval změnu napadeného usnesení tak, aby bylo návrhu vyhověno. Poukázal na to, že v aktuálně platném znění zákona č. 248/1995 Sb. zakladatelé mají svá práva také po samotném aktu založení a jejich úloha nekončí vlastním založením. Další převod těchto zakladatelských práv v současně platném znění zákona není dále definován, proto navrhovatel vychází z úvahy, že co není zakázáno, je dovoleno. Rovněž poukázal na to, že novela označeného zákona vydaná pod č. 231/2010 Sb. upravuje původní znění zákona v § 4 odst. 4 zněním, že zakládací listina může také vyloučit přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu. Z toho podle navrhovatele vyplývá, že pokud toto zakládací listina neobsahuje, tak se má za to, že přechod těchto práv na jinou osobu je možný.
V r c h n í s o u d v Olomouci usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud poté, co dovodil, že oprávněnou osobou včas podané přípustné odvolání obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem došlým soudu prvního stupně dne 26. 8. 2010 se navrhovatel domáhal provedení změny zápisu v rejstříku obecně prospěšných společností, a to konkrétně názvu, osob, jakožto členů správní rady a dozorčí rady společnosti, změny adresy zakladatele Ing. V. B. a další změny v osobách zakladatelů. K návrhu mimo jiné připojil dohodu o postoupení zakladatelských práv a povinností ze dne 18. 12. 2009 a další v návrhu označené listiny (viz bod V.). O tomto návrhu rozhodl soud nejprve napadeným usnesením, v němž však návrhu vyhověl i ohledně požadavku na změnu názvu společnosti (výrok I.) a tento rozpor mezi výrokem I. a výrokem II., v němž návrh zamítl mimo jiné v té části, která se týkala zápisu změny názvu společnosti, odstraňoval označeným opravným usnesením.
Odvolání v této věci je podáno toliko z důvodu nesprávného právního posouzení věci, a to konkrétně otázky, zda lze práva a povinnosti zakladatele převést na jinou osobu, neboť právě na tomto posouzení (na posouzení neplatnosti dohody o postoupení zakladatelských práv a povinností, neboť ta z uvedeného důvodu svým obsahem a účelem má odporovat zákonu o obecně prospěšných společnostech) založil soud prvního stupně své rozhodnutí.
Na řešení této otázky existují dva názory. První, představovaný názorem soudu prvního stupně, vychází z pojmosloví v zákoně č. 248/1995 Sb. použitého, dle něhož lze logicky dovodit, že zakladatelem společnosti může být toliko ta osoba, příp. ty osoby, které společnost založily a nikoliv osoby další, jejich nástupci. Soud prvního stupně svůj názor dále neodůvodnil. Lze se pouze domnívat, že je postaven na argumentu, že právo založit společnost bylo vyčerpáno založením společnosti zakladatelskou smlouvou a takovéto právo nemůže přejít ani být převedeno na jinou osobu, a proto zakladatelská práva a povinnosti nemohou být převedena na třetí osoby – takový úkon by svým obsahem a účelem odporoval zákonu č. 248/1995 Sb. V případě přechodu práv zakladatele v důsledku např. jeho smrti nebo zániku (u právnické osoby) mohou přejít jen ta práva a ty povinnosti, které dosud existují a tedy nikoliv právo společnost založit, což se v rejstříku obecně prospěšných společností promítne v části ostatní skutečnosti. Pokud by převod práv a povinností zakladatele neměl odporovat zákonu, nebylo by ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 248/1995 Sb., upravující přechod práv a povinností zakladatele na právního nástupce potřebné, neboť i k přechodu těch práv a povinností by došlo na základě ustanovení obchodního a občanského zákoníku. Tím, že v uvedeném ustanovení zákon upravuje přechod práv a povinností zakladatele, dává najevo, že toliko přechod těchto práv je možný.
Naproti tomu existuje názor, jehož nositelem je navrhovatel, a to že je-li možný přechod práv a povinností zakladatele společnosti a zákon č. 245/1995 Sb. výslovně nevylučuje převod těchto práv, je možný i jejich převod a nabyvatele těchto práv a povinností je potřeba jako zakladatele zapsat do rejstříku obecně prospěšných společností.
Při rozhodování této věci u odvolacího soudu nakonec převážil druhý názor.
Podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, není-li zakladatel, vstupuje do jeho práv a povinností jeho právní nástupce.
Podle ustanovení § 8 odst. 7 zákona č. 248/1995 Sb. zanikne-li jediný zakladatel bez právního nástupce anebo zemře-li jediný zakladatel, rozhodne správní rada do 6 měsíců ode dne, kdy se o zániku nebo smrti zakladatele doví, o přechodu práv a povinností zakladatele stanovených tímto zákonem na jinou osobu, nestanoví-li zakládací listina jinak; s tímto přechodem musí vyslovit předchozí souhlas dozorčí rada. Nerozhodne-li správní rada ve lhůtě podle věty první o přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu, rozhodne na návrh člena dozorčí rady obecně prospěšné společnosti anebo osoby, která osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu soud. Osoba, na kterou přechází práva a povinnosti zakladatele, musí s tímto přechodem vyslovit souhlas.
Podle ustanovení § 4 odst. 4, věta druhá, zákona č. 248/1995 Sb. v platném znění zakládací listina může také vyloučit přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu.
Odvolací soud je toho názoru, že mohou-li být práva a povinnosti zakladatele způsobilým předmětem přechodu (viz ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 248/1995 Sb.) a současně dává-li zákon č. 248/1995 Sb. v § 4 odst. 4 (v aktuálně platném znění) zakladatelům možnost v zakládací listině vyloučit přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu (jinak řečeno dává zakladateli či zakladatelům možnost se rozhodnout, zda bude či nebude možná změna nositele těchto práv a povinností), není rozumného důvodu nepřiznat zakladatelům společnosti možnost ovlivnit změnu nositele práv a povinností zakladatele i jinak, než jejich přechodem. K tomuto závěru vedla odvolací soud i skutečnost, že změna v osobě nositele těchto práv a povinností (změna osoby zakladatele), se ve společnosti neprojeví jinak, než tak, že práva a povinnosti zakladatele od okamžiku změny vykonává či vykonávají jiné osoby, než původní zakladatel či zakladatelé. Se samotnou změnou osoby zakladatele zákon 248/1995 Sb. nespojuje žádné účinky. Nástupce zakladatele má stejná práva a povinnosti, které v okamžiku změny jejich nositele měl původní zakladatel. Zánikem zakladatele nedochází podle uvedeného zákona ani k zániku, resp. zrušení společnosti. Při vědomí posledně zmiňované skutečnosti a skutečnosti, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve společnosti (ani v obecně prospěšné společnosti) proti své vůli, není možno (není rozumného, tedy logického ani právního důvodu) bránit takové osobě, aby účast ve společnosti ukončila.
Způsob takovéhoto ukončení účasti ve společnosti (jakým právním úkonem by se tak mělo stát) je pro posouzení otázky možnosti převodu zakladatelských práv a povinností nevýznamný. Jako možný se však nabízí převod práv a povinností této osoby, jakožto zakladatele či jednoho ze zakladatelů společnosti na třetí osobu, obdobně, jak k tomu dochází např. u změny členů družstev. Zda předmětná dohoda o postoupení zakladatelských práv a povinností je či není takovým úkonem, majícím všechny podstatné náležitosti pro jeho platnost nutné, odvolací soud posuzovat nemusel a nemohl, neboť se touto pro posouzení této věci významnou otázkou soud prvního stupně nezabýval, a šlo by tak o postup zapovězený odvolacímu soudu ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř.
Mělo-li by být argumentováno tak, jak se nabízí v případě prvního názoru, že práva a povinnosti zakladatele jsou založením společnosti spotřebována, pak odvolací soud je si této skutečnosti vědom, neboť jednou založenou společnosti již podruhé založit nelze, avšak poukazuje na to, že zakladatel má nejen práva a povinnosti vztahující se k založení společnosti, ale že má řadu významných práv a povinností i po založení společnosti, které zásadním způsobem ovlivňují existenci této společnosti. Z nich je třeba zmínit právo obsazovat orgány společnosti jednotlivými osobami (správní a dozorčí radu), doplňovat zakladatelskou listinu, např. o předmět doplňkových činností (ty dle § 13 odst. 2 zákona č. 248/1995 Sb. následně schvaluje správní rada), může měnit rozhodnutí o zrušení společnosti (§ 8 odst. 2 cit. zákona) apod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že úloha zakladatele nekončí pouhým založením společnosti, ale že pro své řádné fungování a existenci společnost zakladatele (osobu mající zakladatelská práva a povinnosti) potřebuje i po svém založení.
Z výše uvedeného vyplývá, že u zakladatelských práv a povinností lze připustit změnu subjektu, tato změna je odvislá od vůle zakladatelů a jinak není zákonem 248/1995 Sb. omezena. Podle názoru odvolacího soudu změna osoby nositele těchto práv a povinností se nepříčí zákonu č. 248/1995 Sb. a může k ní dojít smlouvou (dohodou), tedy ke změně nositele zakladatelských práv a povinností může dojít i jejich převodem.
K tomu je třeba ještě poznamenat, že dle § 8 odst. 7 zákona č. 248/1995 Sb. může správní rada (příp. soud) rozhodnout o přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu, nemá-li zaniklý jediný zakladatel nástupce a nevyloučil-li tuto možnost zakladatel v zakládací listině. Co je smyslem tohoto ustanovení? Umožnit existenci takovéto společnosti poté, co původní jediný zakladatel zanikne bez právního zástupce. Právní úprava tak po vzniku společnosti vytváří podmínky její existence bez ohledu na existenci původního zakladatele. Může-li o tom, kdo bude nositelem zakladatelských práv a povinností, rozhodnout orgán společnosti či soud, proč by měla být tato možnost po vzniku společnosti odepřena zakladateli. To je další argument pro závěr, že změna osoby zakladatele (nositele zakladatelských práv a povinností) nemůže být a není v rozporu se smyslem zákona č. 248/1995 Sb., a to bez ohledu na to, zda k této skutečnosti došlo v důsledku převodu či přechodu.
Pokud by se změna nositele zakladatelských práv a povinností neměla odrazit v rejstříku obecně prospěšných společností, pak by tato okolnost měla vliv na rozhodnutí v této věci do té míry, že by návrhu v části zápisu změny osob zakladatelů společnosti nemohlo být vyhověno a muselo by být v této části napadené usnesení potvrzeno, a to bez ohledu na to, s jakým výsledkem by byla předchozí otázka řešena.
Proto se odvolací soud zabýval i otázkou, zda se změna nositele zakladatelských práv a povinností odrazí v rejstříku obecně prospěšných společností či nikoliv.
Je-li zakladatel zapisovaným údajem v rejstříku obecně prospěšných společností, pak jeho zánik (např. úmrtí jediného zakladatele) je třeba v tomto rejstříku zaznamenat. U odvolacího soudu převážil názor, že tak lze učinit změnou zápisu osoby zakladatele (výmazem původního a zápisem jeho nástupce), byť nahlíženo z pohledu významu slova „zakladatel“ se takovýto zápis může jevit jako nelogický. Jak je popsáno výše, k zániku zakladatele může dojít za trvání společnosti, a to bez ohledu na její další existenci, může-li mít zakladatel svého nástupce. Vztahují-li se na vedení rejstříku a řízení ve věcech rejstříku obecně prospěšných společností ustanovení obchodního zákoníku a občanského soudního řádu o obchodním rejstříku a v obchodním rejstříku se zapsané zaniklé osoby vymazávají (a mají-li nástupce, zapisují se na jejich místo tito nástupci), pak není důvodu, aby v případě obecně prospěšných společností tomu bylo jinak. Nelze si totiž představit, že by s ohledem na funkci, kterou obchodní rejstřík, potažmo rejstřík obecně prospěšných společností plní, byly ponechávány jako existující a tedy aktuálně platné údaje, které zjevně skutečnosti neodpovídají. Nelze si tak představit, že by v případě jediného zakladatele, který by umřel, se nadále uchovával údaj o tomto zakladateli jako stále platný, tedy jako by stále taková osoba existovala, a to přesto, že by na jiném místě byla učiněna poznámka o tom, že došlo k nástupnictví. Má-li být provedena změna osoby zakladatele obecně prospěšné společnosti podle pravidel platných pro obchodní rejstřík, tedy měl-li by být změněn údaj o osobě zakladatele, pak není důvod přitom postupovat jinak v případě převodu a jinak v případě přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu.
Tyto výše popsané jednotlivé argumenty vedou odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je v napadené části nesprávné, je-li založeno na tom, že práva a povinnosti zakladatele nelze převést a pouze z tohoto důvodu má být předmětná smlouva neplatná. Přestože dospěl odvolací soud k jinému závěru než soud prvního stupně, nemohl o návrhu rozhodnout věcně, neboť podle odůvodnění napadeného usnesení se soud prvního stupně s ohledem na přijatý závěr tím, zda jsou splněny ostatní předpoklady pro zápis k zápisu navržených údajů, nezabýval. Bylo by proto v rozporu se zásadou dvouinstančnosti řízení, aby tak učinil toliko odvolací soud.
Proto odvolací soud napadené usnesení dle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně přezkoumá, zda jsou splněny všechny předpoklady zákonem stanovené pro provedení navrženého zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností a o návrhu znovu rozhodne.


Zpět na aktuality.